Solfeggio · RE
417Hz
Vyprávění o solfeggiu: změna
Sotva o půltón níž než standard. Hranice, kde se z doladění stává slyšitelný posun.
Zvukový obrazec · n 4.91 · m 7.86
Co se děje při přepnutí
Tohle už není doladění.
Zhruba 93 centů — do plného půltónu chybí sedm. Právě to ji dělá zajímavou: zní skoro jako čistě transponovaná skladba, a přece ne úplně. Kdo obojí porovná přímo, slyší rozdíl mezi „o půltón níž“ a „o trochu níž než o půltón“.
Původ
Odkud se vzalo jméno
Slabiky Ut, Re, Mi, Fa, Sol, La pocházejí od Guida z Arezza z 11. století. Vzal počáteční slabiky veršů latinského hymnu a udělal z nich první použitelný způsob, jak melodie pojmenovat místo pouhého napodobování zpěvem. Z toho „Ut–Re–Mi“ se stalo naše dnešní „Do–Re–Mi“.
Co Guido neudělal: nepřiřadil slabikám hodnoty v hertzích. Pojem hertz tehdy neexistoval a závazné ladění také ne. Přiřazení konkrétních frekvencí těmto slabikám je podstatně mladšího data a nepochází ze středověku — často se to tak vypráví, ale prameny pro to jsou novověké.