Vědění za zvukem

Proč 440? A proč ne?

Aby orchestr zněl pohromadě, shodnou se všichni na jednom vztažném tónu: ladicím tónu. Dnes leží na 440 hertzích. Není to přírodní konstanta, ale dohoda: uzavřena v roce 1939 na mezinárodní konferenci v Londýně, v roce 1955 ji ISO převzala jako doporučení a v roce 1975 byla zapsána jako norma ISO 16.

432 Hz je ladicí tón, na který je Radio 432 přednastaveno. Leží zhruba 32 centů pod ladicím tónem 440 Hz — sotva třetinu půltónu. Všechny tóny přitom klesají rovnoměrně; hudba zůstává stejná, jen o chlup níž.

Změřit lze právě tohle: výšku tónu, vzdálenost v centech, poměr 54/55. Všechno nad rámec toho — teplejší, oblejší, příjemnější — je připisování a sluchový dojem. Radio 432 nic z toho netvrdí, ale nechá tě porovnat samotného: přepnout, poslechnout, rozhodnout.

Meze měření

Ne každou hudbu lze změřit stejně dobře

Měří se zvuk, který k tobě doputuje — měření, ne neomylnost.

Klasika často klade mnoho nástrojů přes sebe, k tomu se přidává dozvuk koncertního sálu — jednotlivé výšky tónů se tím rozostřují víc, než když hraje jen jeden hlas nebo jeden nástroj. V technu a příbuzné elektronické hudbě leží mnohé záměrně velmi nízko (basy) nebo velmi vysoko (hi-haty, šum), a tedy mimo pásmo, v němž lze výšku tónu jasně určit.

Některé nahrávky nebyly historicky pořízeny přesně na 440 Hz, nebo se jejich výška mírně posunula rychlostí pásku a pozdější digitalizací — u Beatles je to známé. Radio 432 pak poctivě změří, co v nahrávce skutečně je, i když to není očekávaná hodnota.

Jediný hlas nebo jediný nástroj: ručička stojí klidně — výška tónu je dobře určitelná.

Mnoho nástrojů přes sebe nebo velmi nízké/vysoké zvuky: ručička se vychyluje — výška tónu je jen nejistě určitelná.

Do hloubky