432 Hz a 440 Hz
432 Hz nebo 440 Hz: co je komorní tón?
440 Hz je norma: dohodnutá v roce 1939, v roce 1955 přijatá jako doporučení ISO a od roku 1975 stanovená jako ISO 16 — ne přírodní konstanta. 432 Hz je jiné, starší ladění, přisuzované mimo jiné Giuseppe Verdimu. Žádné z nich není „lepší“ nebo „zdravější“ — jen jinak naladěné. Radio 432 dělá rozdíl slyšitelným a nechává tě vybrat.
440 Hz: norma
Aby orchestry po celém světě zněly společně, je potřeba společný referenční tón. V květnu 1939 se zástupci Francie, Německa, Nizozemska, Itálie a Anglie sešli v budově BBC v Londýně a dohodli se na 440 Hz pro komorní tón a'. V roce 1955 převzala Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) tento výsledek jako doporučení R 16, v roce 1975 se z toho stala dodnes platná norma ISO 16. 440 Hz tedy není přírodní konstanta — nýbrž norma, která byla mezinárodně dohodnuta.
432 Hz: jiné, starší ladění
432 Hz lze odvodit výpočtem: Nastaví-li se tón c na 256 Hz (mocnina dvou, „vědecké ladění“, popsané v roce 1713 Josephem Sauveurem) a počítá-li se s pythagorejskou velkou sextou (27:16), vyjde pro a' přesně 432 Hz. Ladění se přisuzuje mimo jiné Giuseppe Verdimu: v roce 1859 Francie zákonem předepsala „diapason normal“ 435 Hz, aby zpomalila tehdy silně rostoucí orchestrální ladění a šetřila hlasy zpěváků. Verdi se v roce 1874 u svého Requiem těchto 435 Hz držel, později však v dopise vyjádřil mírnou preferenci pro 432 Hz — odtud název „Verdiho ladění“. Důkazem, že 432 Hz historicky pochází z tohoto odvození, to není; výpočet jen ukazuje, že obě čísla si odpovídají.
Co je měřitelné, co je přisouzení
Měřitelná je samotná výška tónu: rozdíl zhruba 32 centů, poměr 54/55. Vyprávění jako „432 Hz jako frekvence vesmíru“ nebo jako míra Cheopsovy pyramidy se na internetu objevují, ale ne v ověřitelných zdrojích — totéž platí pro tvrzení, že 432 Hz působí uklidňujícím způsobem nebo je zdravější než 440 Hz: pro to neexistuje žádný vědecký důkaz. Co zbývá, je tvůj vlastní poslechový dojem. Radio 432 nic z toho netvrdí, ale nechává tě srovnávat samotného: přepnout, poslouchat, rozhodnout.
Co je cent
Cent je jednotka, ve které hudebníci a akustici udávají rozdíly ve výšce tónu — ne v hertzích, protože rozestupy v hertzích zní podle výšky polohy různě velké. 100 centů je podle definice půltón, 1200 centů oktáva; stupnice je logaritmická, stejně jako to vnímá sluch. 1 cent sám o sobě je sotva slyšitelný. Rozdíl mezi 440 Hz a 432 Hz činí zhruba 32 centů — necelou třetinu půltónu.
Máš hlasovací právo
Radio 432 průběžně poslouchá a měří, jak je naladěná hudba, kterou posloucháš. Nechává tě přepínat mezi originálem a 432 Hz. Žádné z obou ladění není lepší — jen volba.
Zdroje
- Komorní tón — Wikipedie: o londýnské konferenci z roku 1939 a normalizaci jako ISO 16.
- ISO 16:1975 — Acoustics: Standard tuning frequency (Standard musical pitch). Mezinárodní organizace pro normalizaci.
- Concert pitch — Wikipedie (anglicky): o francouzském „diapason normal“ z roku 1859 a Requiem Giuseppe Verdiho z roku 1874.
Naposledy ověřeno: 4. října 2026